www.ucenischuti.cz

         

animace sova

učení s chutí

 kalibro

Ohlasy z projektu Matematika s chutí

Výběr z ohlédnutí učitelů za jejich třídními projekty

 (jazykově upraveno)

Domnívám se, že největší dopad měl třídní projekt na mě. Na začátku jsem si stanovila určité cíle, kterých bych chtěla dosáhnout, protože jsem si myslela, že jsou důležité. V průběhu projektu mi ale děti (nevědomky) ukazovaly, na kolik dalších možností uchopení projektu jsem zapomněla nebo mě ani nenapadly. Před jejich nápady jsem se výsostně skláněla a současně styděla, že nebyly moje. Uvědomila jsem si, jak je špatné krotit tuto nápaditost našich žáků. Stačí je správně nasměrovat a oni se „umějí učit sami“. Takto nabyté znalosti jim zůstávají a oni je považují za své, za svůj malý objev.

Zjistila jsem, že děti daleko raději počítají, pokud se mohou samy podílet na volbě tématu hodiny.

Výsledek třídního projektu mě velmi příjemně překvapil. Práce na projektu bavila všechny žáky: jak výborné počtáře, tak ty slabší. Ve skupinách děti pracovaly bez problémů, navrhovaly další a další témata, vymýšlely nové úkoly. Přestože jsme nakonec nevyužili programovací jazyk, projekt jsme ukončili závěrečnou samostatnou prací dětí na počítačích v programu malování. Obrázky jsme představili na třídních schůzkách a ohlas rodičů na projekt byl velmi kladný.

Uvědomil jsem si, že pokud práce na projektu žáky nadchne a pro něco se zapálí, dokážou sami strhnout i méně aktivní spolužáky. Důležitá je motivace! Brali práci napůl jako hru, napůl jako učení novým věcem a souvislostem. Příjemně mě překvapili ta­ké slabší a méně nadaní žáci, kteří se (na rozdíl od běžných hodin) snažili vymýšlet vlastní řešení a nebáli se přijít se svým nápadem a říct jej ostatním. Svou roli bych hodnotil spíše jako poradenskou a koordinační.

Aniž bych to na začátku očekávala, vstoupili do projektu i rodiče a byli hnací silou dalších aktivit. Jeden tatínek nám zprostředkoval besedu s geometrem a děti se mohly prakticky seznámit s jeho zajímavou prací v terénu. Jindy jsme se s rodiči sešli, abychom prožili společ­né odpoledne ve škole, kde jim děti ukazovaly, co všechno už máme v projektu za sebou.

Projekt mne zcela pohltil. Zařazovala jsem ho naprosto všude, kam to šlo. V průběhu roku jsem ho stále rozšiřovala a přidávala stále nové nápady. Moc mne to bavilo. Zcela jistě bu­du pokračovat dál. Můj pohled na žáky se určitě změnil. Najednou jsem je viděla v reálných situacích. Zavedli jsme třídní porady, děti samy vnášely připomínky a také mnohé úlohy vymyslely samy. Dala jsem jim spoustu prostoru a najednou jsem je viděla v daleko širším pohledu – nejen jako mechanické počtáře. Stala jsem se jejich průvodcem a poradcem při hodinách matematiky.

Šlo o veliké povzbuzení do další „mimoúvazkové“ aktivity – rapidní vzestup chuti dětí do práce dodává optimismus. Když dětem předem důvěřuji, že dosáhnou i náročného cíle, obvykle se jim to opravdu zdaří! Jsem rozhodnuta i nadále přizpůsobovat průběh vyučovacích hodin aktuálnímu stavu a vývoji, mám další motivaci, proč se zabývat různými formami myšlení žáků a podle toho přizpůsobovat didaktické materiály.

Při práci na projektu se mi jasně ukázalo, jak špatně jsem dosud děti sama soudila. Ti, kteří měli v matematice zpravidla jedničky a přicházeli do vyučování vždy výborně naučeni, si dost často neuměli poradit s jednoduchým problémem, který za ně nakonec vyřešil „slabší“, ale daleko praktičtější spolužák.

Za zásadní dopad na žáky pokládám to, že alespoň v tom uplynulém roce neviděli za matematikou jen počítání v lavici a stres pro ty, kteří učivu nerozumějí. Mám jsem ve třídě dva žáky (kluka a holčičku), na kterých bylo dříve jasně vidět, že jim jde jen o to, aby hodinu bez újmy přežili. V projektových hodinách, kterých bylo opravdu hodně, ale doslova ožívali. Velmi jim vyhovovalo, že jejich případné chyby zachytí ostatní děti ve skupině a že budu hodnotit výsledky skupiny. Uvolnili se, postupně zvládali i těžší početní úkoly a začali prosazovat svoje nápady.

Uvědomila jsem si, že žák dokáže vystupovat jako vynikající učitel.

Kdysi jsme ve škole používali k výuce matematiky pracovní sešity a děti počítaly spoustu příkladů stejného typu takzvaně do zblbnutí. Protivilo se mi to už před lety, protože hodiny probíhaly stále stejně: vysvětlit, procvičit, vyzkoušet, opravit, oznámkovat. V našem geometrickém projektu vypadala matematika úplně jinak. Žáky projekt i matematika zaujaly a neměla jsem pocit, že by se někdy nudili.

Po půlroční práci na projektu i méně draví jedinci zatoužili být dravci a začali se přibližovat tahounům. Práci si pak začali ve skupinách lépe organizovat a rozdělovat. Jedna skupina například na začátku projektu vůbec nedokázala spolupracovat. Slova a vedení se dožadovali tahouni, kterých se ve skupině sešlo několik. Postupně však děti zjistily, že i slabší žák může být velmi nápomocen a umí mnohdy poradit víc, než skupina původně odhadla. Byly to často „boje“, ale nakonec se nám podařilo dojít ke zdárnému cíli. Je zajímavé, že na našich „poradách“ pak mohli za skupinu hovořit i žáci, kteří by se jinak ke slovu nedostali.

Dva chlapci s vynikajícími výsledky projekt nepřijali, zatímco jeden velmi slabý žák s kázeňskými problémy by se naopak pro skupinu „rozkrájel“. Projekt velmi prospěl i jedné tiché, pasivní dívce a integrovanému chlapci s poruchou pozornosti a soustředění (ADD).

Jako velmi pozitivní fakt bych ráda zdůraznila zapojení integrovaného žáka (s Aspergerovým syndromem), který míval problémy s komunikací i v menší skupině. Děti ho směřovaly, co, kde a jak má udělat, a on s nimi velmi ochotně spolupracoval.

Oblíbenost předmětu matematiky skutečně u mých žáků stoupla, což jsem mohla pozorovat na jejich nadšení, elánu a radosti z práce. Většina žáků dnes již považuje matematiku za něco, co je nutné, potřebné a užitečné. Za něco, s čím se budou setkávat v běžném každodenním životě.

V závěru školního roku děti hodnotily naši třídu jako tým, ve kterém se jeden může na druhého spolehnout. Myslím, že projekt k tomuto pocitu přispěl.

Žáci byli projektem nadšeni. Na každý blok se těšili. Domnívám se, že nadšení bylo dáno především tím, že se pracovalo ve skupinách a že nebyli hodnocení známkou. Také to, že suchá numerace byla zpestřena prací s propagačními letáky. Velmi ocenili navrhování kuchyně pomocí on-line plánovačů. Nebyli pouze posluchači, ale vymýšleli, objevovali a tvořili. Většina z nich se do práce zapojovala pořád. Úspěch sdíleli společně, neúspěch většinu z nich neodradil.

Během práce na projektu se zlepšila interakce mezi žáky. Celkově to celé třídě pomohlo lépe přijmout žáka, který do naší třídy přišel kvůli opakování ročníku. Někteří z prospěchově slabších žáků si začali více věřit a zlepšila se jejich pracovní morálka.

Žáci se naučili argumentovat a obhajovat svůj názor, i když nemusel být správný. To je současně donutilo uvažovat nad argumentací druhých a zkoušet si odůvodňovat, kdo má pravdu a proč. Do vyučování už nemusím tolik vstupovat a děti samy přijdou na správnou odpověď. Já jsem jen koordinátorem, který občas musí debatu usměrňovat a pomáhá najít správnou cestu – naťuknout.

Úžasné pro mě i pro děti bylo, že jsme se během práce běžně setkávali s žáky vyšších ročníků ZŠ i s žáky gymná­zia. A s jejich učiteli. Tato setkání při práci dětem vždy ukázala, jak matematické dovednosti s postupem věku narůstají, starší děti ale na druhou stranu mnohdy ocenily kreativitu a preciznost těch mladších. Názorně tu probíhala spirála ve vědění.

Přestože jsem se po třech letech s touto třídou domnívala, že je velice dobře znám, u několika žáků jsem pozměnila svůj náhled na jejich osobnost. A to jak u žáků prospěchově slabších, tak u žáků vynikajících. Práce na projektu mě utvrdila v názoru, že úspěšnost v matematice nelze měřit rychlostí a množstvím spočítaných příkladů.

V závěru projektu vznikly modely domů, které žáci vystavili před svou učebnu. Myslím, že na svou práci byli pyšní. I já jsem v ten moment byla pyšná, tentokrát na své žáky. Vyučovat touto formou je zajímavé a přináší mi to uspokojení, protože vidím stejně jako mí žáci smysluplnost, zaujetí a chuť. Vlastně se tedy od svých žáků moc neliším.

Během projektu jsem dospěla k poznatku, že pokud jsou žáci správně motivováni, jejich výsledky jsou výborné. Mně samotné dodala je­jich soutěživost a pracovitost chuť do práce.

Děti se navzájem tolerovaly, zapojili se i ti žáci, kteří jinak často stojí na okraji. Spousta nápadů vznikla při diskusi přímo ve třídě. Fotografie a film z naší práce jsem na třídní schůzce promítala rodičům. I pro ně to byl jiný zážitek ze školy a viděli konkrétní výsledky svých dětí.

Mě samotnou práce na projektu bavila a přinesla mi poučení, že musím vždy předem počítat s iniciativou dětí a nesmím se jí nechat zaskočit. Nakonec jsem ráda, že jsme z projektu dokázaly s dětmi získat, co šlo – i když se mi částečně vymkl z rukou.

Objevila jsem schopnost svých žáků pracovat na jednom úkolu dlouhodobě a dovést ho odpovědně do konce, pokud je dané téma pro ně přitažlivé.

Všem učitelům bych doporučila jednou za čas zařadit do výuky nějaký projekt nebo projektový den. Mnohdy se děti ukážou v jiném světle než v klasických hodinách.

 

 

CO MUSÍME UDĚLAT?

  • PŘIHLÁSIT SE
  • POTVRDÍME VÁM SCHVÁLENÍ PROJEKTU
  • DOSTANETE PŘIHLAŠOVACÍ ÚDAJE
  • MŮŽETE ZAČÍT PŘIDÁVAT SVÉ ČLÁNKY
  • DOSTANETE OD NÁS CERTIFIKÁT

PROGRAM UČENÍ S CHUTÍ

Program Učení s chutí navazuje na úspěšný program Matematika s chutí, který Kalibro zajišťovalo po odborné a koncepční stránce ve školním roce 2012/2013.

Nabízí podporu učitelům, kteří chtějí v rámci výuky prostřednictvím třídních projektů umožnit svým žákům tvořit, zkoumat a objevovat to, s čím se jinak setkávají hlavně při výkladu nebo v učebnicích.

Součástí podpory je poskytnutí inspirace, metodiky a možnosti komunikovat s podobně orientovanými učiteli. Pokud třídní projekt vyžaduje nějaké prostředky navíc, mohou učitelé počítat               i s pomocí při hledání sponzorů.

Program, jehož cílem je zvýšit zájem dětí o vzdělávání   a podnítit jejich aktivitu       a samostatnost, je otevřený          pro všechny ročníky základních a středních škol. Vítané a doporučované jsou samozřejmě mezipředmětové třídní projekty.

SPONZOŘI

HLAVNÍ PARTNER

banner