www.ucenischuti.cz

         

animace sova

učení s chutí

 kalibro

Chodili by žáci do školy, kdyby nemuseli?

Lidové noviny, 10. 02. 2006

Jeden díl oblíbeného mystifikačního novinového seriálu byl kdysi založen na tom, že si čeští ministři školství a obrany vyměnili úřady a nikdo nic nepoznal. Protože u nás měla škola vždycky hodně společného s vojnou…

  Po profesionalizaci armády zůstává povinná školní docházka jedinou plošně uloženou povinností nutící mladé lidi k činnostem, které jim připadají nesmyslné a mnohdy opravdu nesmyslné jsou. Potom ale znamenají plýtváním tím nejcennějším, co máme: tedy přirozeným nadáním dětí a jejich časem. Našemu školství by rozhodně prospělo, kdyby se každý učitel jednou za den zeptal sám sebe, zda by žáci zůstávali v jeho hodinách také dobrovolně.

  Tak se to aspoň jeví podle výsledků žákovského dotazníku projektu Kalibro, který před rokem vyplnilo 55 tisíc školáků z přibližně 500 škol. Například u otázky „Jak často se musíš učit údaje a pojmy, o kterých vůbec nevíš, co znamenají?“, byl průměr odpovědí v polovině stupnice mezi „pořád“ a „nikdy“. Ještě o něco vzácnější byly ve vyučování chvíle bez nudy. Podle výsledků se skoro zdá, že tyto světlé okamžiky žákům splývaly s příležitostmi samostatně objevovat něco nového, kdy je učitelé nechávali ve výuce přicházet věcem na kloub. Rovněž u otázky „Kolik tvých učitelů vám vysvětluje, proč se určitou látku učíte?“ se průměr přiklonil blíž k „nikdo“ než k „všichni“.

  Učitelé ovšem – podle vlastních odpovědí na podobné otázky – vidí svou práci jinak: výrazně příznivěji pro sebe a pro školu. Pan Zdeněk Brož, ředitel chrudimské základní školy dr. Malíka, pokládá za poslední podnět k proměně své školy právě okamžik, kdy si tento rozpor jasně uvědomil.

  Na jaře 1992 se probíral náměty žáků inspirovanými anketou Škola mých snů časopisu Mladý svět. Do tehdy nové budovy sice přišli z mnoha škol, ale svůj dosavadní školní život viděli podobně: stres, nuda a strach. Pan Brož a s ním i někteří učitelé uznali, že nespokojenost žáků se školstvím je oprávněná. Její příčiny byly v mnoha případech zbytečné a především odstranitelné. Někdy snadno, jindy hůř – ale dalo se na tom systematicky pracovat. A tak začali.

  Do základky, kterou pan Brož stále řídí, se dnes jezdí poučit učitelé a ředitelé z celé republiky. Mnozí až na místě uvěří, že spokojenost žáků nemusí znamenat, že se jim učitelé podbízejí. Jsou svědky „dospělé“ komunikace mezi partnery, kteří se respektují. Zjistí, že škola nabízí starším žákům množství volitelných předmětů, mezi nimiž si odpovědně vybírají. Pak ale – neboť to byla jejich volba – v hodinách opravdu pracují. Návštěvníci se na vlastní oči přesvědčí, že se žáci hodně naučili ne kvůli známce, ale protože si učitelé dobře rozmysleli, čím je zaujmou, a potom je také tématem nebo formou práce opravdu zaujali. Dozvědí se rovněž, že ani velmi nadaní jedinci odsud nepřecházejí na víceleté gymnázium. Čas strávený na téhle základní škole totiž nepokládají za ztracený a jejich rodiče taky ne.

  Někdo by řekl, že takhle je to normální – běžné to ale zatím rozhodně není. Tuto „normální výjimku“ nezpůsobilo lepší materiální vybavení chrudimské školy, ale jiný přístup učitelů k dětem a k výuce. Povinná školní docházka u nás existuje od roku 1774. Na příliš mnoha českých školách se za tu dobu zapomnělo na otázku, s níž je denně konfrontován každý soukromý podnikatel: Koupí si někdo moje služby či zboží? Školy totiž mají odbyt zajištěn hned dvakrát – jejich služby jsou „zadarmo“ a rodiče je zakoupit (tedy spíš odebrat) prostě musejí. A tak se naučili odkládat své dítě do školy podobně jako auto do garáže – smířili se s tím, že stejně moc nezmůžou. Nanejvýš mu pak odpoledne zaplatí nějaký ten zájmový kroužek.

  Do zmíněné ankety Mladého světa přišly tehdy tisíce příspěvků z celé republiky. Její výsledky shrnul pětistránkový článek nadepsaný citátem z dopisu žákyně páté třídy. Vyjadřoval náladu naprosté většiny příspěvků: Škola mých snů je škola bez žáků.

© Oldřich Botlík, KALIBRO, 2006

PROPAGAČNÍ MATERIÁLY

objednat propagační materiály

Objednejte si propagační materiály v našem eshopu.

PRŮBĚH PROJEKTU

  • Učitel vypracuje stručný popis projektu na jednu stranu A4.
  • Všechny děti ve třídě se aktivně zapojí podle svých možností.
  • Vhodně zvolené téma bude žákům blízké.
  • Cíle a kritéria hodnocení si učitel a žáci stanoví sami.
  • K chybám se bude přistupovat konstruktivně.
  • Žáci budou pracovat samostatně, učitel bude usměrňovat a radit.
  • Náměty na třídní projekty budou zveřejňovány na webových stránkách pro inspiraci a následování.
  • Učitelé a žáci budou sdílet práci na svém třídním projektu prostřednictvím neveřejného blogu.
  • Zájemci se setkají i na odborných seminářích.
  • Při hledání prostředků pro svůj třídní projekt využijí žadatelé informační listy, vzory smluv a další materiály pro sponzory.
  • Všem účastníkům budeme poskytovat metodickou podporu po celý rok.

SPONZOŘI

HLAVNÍ PARTNER

banner